Historie školy

Hudební škola v Tanvaldě byla založena roku 1949. Tanvald-Šumburk patřil v té době mezi jedno z nejprůmyslovějších měst v severních Čechách. Po odsunu Němců přichází do továren a úřadů noví pracovníci. Někteří spolu s rodinami, někteří si rodiny teprve zakládají. Rodiče dětí, které přichází z jiných škol stále více žádají možnost pokračování v hudebním vzdělání. Předseda MNV Miloš Mazánek tedy spolu s učitelem Františkem Černíkem vypracovává plán hudební školy, která po překonání počátečních těžkostí zahájila svou činnost v září 1949. Ředitelem se stává právě František Černík. V bývalé tiskárně v ulici 5. května, č.p. 339 vyučují 105 žáků pouze dva učitelé (klavír, housle). Postupem let se s přibývajícím zájmem o výuku rozšiřuje i pedagogický sbor a nabídka hudebních nástrojů.

Již od prvních let proniká škola do povědomí široké veřejnosti pořádáním kulturních večerů a koncertů a stává se tak jedním z pilířů hudebního dění v Tanvaldě. Během dlouhých let se na pódiu v Tanvaldě vystřídala zvučná jména jako např. Smetanovo kvarteto, Eduard Haken, Marie Tauberová, Beno Blachout, Slávka Procházková, Milada Šubrtová, Spytihněv Šorm, Miloš Sádlo, Alfréd Holeček, Tibor Gošparek, Alexander Plocek a mnoho dalších.

I samotní učitelé se aktivně zapojují do veřejného kulturního života. Spoustu hodin věnují tzv. "kulturním brigádám", kdy svým hudebním vystoupením zpestřují každou schůzi, plnění plánu, oslavy státních svátků. Postupně se do kulturních brigád zapojují i starší žáci, především klavírního oddělení, a tím reprezentují pedagogickou práci svých učitelů.

Ve školním roce 1951/1952 pořádá škola spolu s rodičovským sdružením první reprezentační "Ples přátel umění". Po dlouhá léta byly tyto plesy významnou společenskou událostí. Byly vždy do detailu promyšlené a připravené. Od tanečního pořádku, přes úvodní polonézu, Českou Besedu či půlnoční program, kde často vystupovali členové baletu SND v Liberci. Výnosy z plesu byly většinou použity na pořádání výletů pro žáky školy. Byly to velmi oblíbené jednodenní i vícedenní výlety po celé republice, ale i do zahraničí (Polsko, NDR,... ), do přírody, za památkami, do ZOO, za kulturou do divadel.

Velmi významnou roli hrál v životě školy národní podnik Seba, se kterým škola úzce spolupracovala. V roce 1952 u příležitosti otevření nového kulturního domu byla v předvánočním čase uvedena zpěvohra Josefa Kajetána Tyla - Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Hudbu nacvičil a orchestr řídil pan ředitel Černík. Všichni učitelé byli zapojeni v orchestru nebo v sólových či sborových zpěvech.

Další významnou spoluprací bylo nacvičení opery Viléma Blodka - V studni, kde své síly spojili učitelé s Pěveckým sborem klubu pracujících pod vedením Artura Jeřábka a muzikanty z širokého okolí.

V roce 1953 odchází František Černík do Prahy a na jeho místo nastupuje František Chvalovský. V roce 1960 se na základě nového školského zákona mění hudební školy na lidové školy umění s vyučováním ve čtyřech oborech - hudebním, výtvarném, tanečním a literárně dramatickém. V tanvaldské "lidušce " přibývají žáci i učitelé a tak se po roce 1961 škola rozrůstá o pobočky ve Smržovce, Josefově Dole a Desné v Jizerských horách.

Samozřejmou součástí školy jsou závěrečné koncerty a interní besídky. Ve škole se mezi žáky objevují výrazné talenty, které pokračují ve studiu hudby. Žáci se učí hrát sólově, zapojují se i v souborech, školním orchestru či pěveckém sboru. Od roku 1968 jsou již pravidelně v kronice zmínky o úspěšném zapojení žáků do soutěže LŠU.

V roce 1971 se vedení školy ujímá Artur Jeřábek.

Letní školní tábory - pro mnohé žáky krásné vzpomínky. Pro školu velmi významná součást jejího života. Po dlouhou řadu let vyráželo kolem 40 starších žáků spolu s učiteli na desetidenní pobyt pod stany, které si sami postavili, sami si i vařili, myli se v potoce, podnikali výlety, hráli táborové hry. Díky táborům se podívali na Slovensko (Vrátná dolina, Ráčkova dolina,...), na Šumavu, do Jeseníků a jiná místa naší republiky. Netřeba dodávat, jak velký význam tábory pro stmelení kolektivu i vztahy mezi učiteli a žáky měly.

I v následujících letech pokračuje škola v tradici pořádání interních besídek, veřejných vystoupení. Charakter doby s sebou nese i charakter vystoupení, na kterých se žáci aktivně účastnili. Jako např. vystoupení k Měsíci sovětského přátelství, koncert k výročí Vítězného února, koncert pro brigádu socialistické práce, závěrečné vystoupení k 60. výročí založení KSČ, vystoupení k MDŽ, zajímavé jistě bylo i vystoupení pro kubánské občany v rámci státního svátku Kuby. Nejednou v kronice najdeme zmínku o tom, že: "V tomto školním roce byla věnována mimořádná pozornost přípravě oslav 30. výročí osvobození Sovětskou armádou. To vše se odrazilo v repertoáru všech besídek, vystoupení i závěrečného koncertu. Byla nastudována díla ruských a sovětských hudebních skladatelů." nebo: "Celý tento rok byl ve znamení XV. sjezdu Komunistické strany Československa." A poslední zmínka: "Jako v minulém školním roce se naše škola aktivně podílela a kladně zasahovala do politického a kulturního dění Tanvaldska."

Taková doba prostě byla. 70. a 80. léta jsou plná podobných vzpomínek. Ale to nic nemění na faktu, že stejně jako na počátku, je stále prioritou školy podchycení a vzdělávání nadaných žáků, příprava těchto žáků na studium ve středních a vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření, na studium v konzervatořích i příprava na neprofesionální uměleckou činnost. Všechna vystoupení, ať už měla politický podtext nebo ne, byla vždy připravována a realizována s láskou k umění, s nadšením, pokorou a radostí.

V roce 1987 přibývá k hudebnímu oboru i obor výtvarný. V roce 1989 se ředitelem stává Jiří Lejsek, v roce 1990 je otevřen obor taneční.

Roku 1990 přichází významná etapa nejen v historii našeho státu, ale i v uměleckém vzdělávání. Lidové školy umění se stávají základními uměleckými školami, získávají právní subjektivitu, zřizovatelem se stává nejprve Školský úřad, po té v našem případě město Tanvald.